Jak jsme se vlastně zasnoubili?



Předtím než jsme se vydali žít do Austrálie jsem si sestavila bucket list jaká místa musím rozhodně navštívit. Půlka z těch míst nebyla bohužel splnitelná, protože Austrálie je obrovská a na Pink lake nebo Uluru se nejrychleji dostanete letecky a vzápětí můžete letět hned zpátky, protože kolem neni nic jinýho než bush. Jedním z míst, které bylo jednoznačně must do no matter what byly Whitsundays ostrovy, kde se skrývá ta nejhezčí pláž světa Whitehaven beach (přesně tak je to haven a ne heaven, jak si spousta lidí plete) a Great barrier reef, největší korálový utes, který se táhne 2300 km po východním pobřeží Austrálie. Pláž je 7km dlouhá. Písek je tak bílý a jemný, že svou strukturou připomíná hladkou mouku. Použáví se na leštění šperků a pod nohama vám křupe jako sníh. Tvoří se zde různé pískové obrazce, které jsou vidět intenzivněji za odlivu. Když je naopak příliv, písek se z části schová pod vodu, která má pak neuvěřitelnou tyrkysovou barvu.



Ale abychom se vrátili k zásnubám. Několik měsícu před naší cestou na Whitehaven beach jsme měli namířeno na Bali, kde jsme měli strávit dovolenou s mojí rodinou. Nemohli jsme se dočkat, protože jsme je neviděli skoro třičtvrtě roku. Jednoho večera jsem potřebovala poslat taťkovi video a vzala jsem si na to Fanťákovo mobil. Když jsem najela na Whatsapp uviděla jsem tam konverzaci s holkou, o který jsem neměla vůbec páru kdo to byl.

První věc, která mi prolítla hlavou byla, že mě podvádí! A tak jsem hned začala vyzvídat:

,,Kdo to je? Co je to za holku?”

Daniel mi vytrhl mobil z ruky a nervózně odpovídá: ,,Nikdo prosim tě, neřeš to.”

A vzápětí smazal veškerou konverzaci.

,,Nedělej si starosti, je to jen kolegyně z práce.” brání se.

V tu chvíli to ve mě začne pěnit a řvu na něj: ,,Takže ty mě podvádíš!”

Na to se mě snaží Daniel uklidňit a vysvětluje mi: ,,Lásko, je to kolegyně z práce a s něčím mi pomáhá.”

Ve mě to začíná víc a víc bublat: ,,To určitě! S tim ti můžou pomoct moje kamarádky nebo ségra! A né nějaká čůza co mě ani nezná! Proč si tu konverzaci smazal, když o nic nejde?” pěnim vzteky.

,,Broučku fakt o nic nejde, věř mi je to moje kolegyně a jen mi pomáhá. Má přítele, kterého znám, Klidně tě s ní seznámim, ale nemůžu ti říct, co jsme si psali. Miluju tě a nikdy bych tě nepodvedl.” Snaží se mě uklidnit. Mě to ale absolutně neuklidnilo a tak jsem mu dávala kouř jako blázen a několika hodinová hádka byla na světě. Nakonec jsem mu řekla, ať si sbalí kufry a odjede zpátky do Čech. Všechno ale už zašlo moc daleko a tak se pro balení kufru rozhodnu já sama. Vztekám se a řvu a nadávám si. Teď už i Fanťák vidí, že musí přiznat o co jde: ,,Chceš opravdu vědět co jsem si s ní psal? Opravdu to chceš tak moc vědět?! Psal jsem si s ní proto, protože mi pomáhala vybírat snubní prstýnek! Měla ho mít u sebe schovaný a dát mi ho pak na Bali. Jedou tam s přítelem ve stejnou dobu jako my. Vim jak všude šmejdíš a jaká jsi detektivka a nechtěl jsem, aby jsi ho u nás doma našla. Měl jsem i v plánu dovolit se tam tvých rodičů!”

V šoku, s otevřenou pusou si sedám na zadek a nemam slov. Po chvíli ze sebe vysoukám: ,, Proč si mi to řekl? Proč sis něco nevymyslel? Cokoli?” No asi jsem na něj řvala tak moc, že ani nebyl schopen něco si vymyslet. A kdyby si něco vymyslel, stejně bych mu to nevěřila. Což měl pravdu. Rozhodně jsem si takhle zkazila nejkrásnější moment svýho života a tak se zasnoubení odložilo.


No a takhle jsem mu na to přišla, samozřejmě zásnuby na Bali byly tatam. A i když mi tvrdil, že mě o ruku nějakou dobu nepožádá, já byla přesvědčená o opaku. Hlavně se nám blížila další dovolená na Whitsundays. Tak by se měl chopit příležitosti, protože žádná taková už nikdy nebude!


Na Whitsundays jsme strávili celkem 5 dní. Skoro všechny dny jsme měli plně nabitý program. První den nás čekala hodinová tour v mini letadýlku nad korálovým útesem. Útesem, který je dlouhý jako cesta autem z Prahy do Madridu. Útesem, který je největším na světě a nejšpíše jedním z nejhezčích přírodních úkazů vůbec. Útesem, kde vás letadýlko vezme na místo, kde je vytvarované srdce. No místo jak stvořené na žádost o ruku! Já se každou chvilku k Fanťákovi otáčela zády, aby měl prostor sáhnout do kapsy a vytáhnout prstýnek. Ale pokaždé když jsem se na něj otočila s očekáváním, že se zeptá tak buď natáčel videa, koukal z okýnka nebo se jen tak usmíval. Za celou hodinu z něho nevypadla žádná otázka, teda žádná otázka, jkterou jsem si představovala. Že by si to teda fakt rozmyslel a nepožádá mě? Ptala jsem se sama sebe. Nadšená z božího zážitku, ale zároveň zklamaná a nezasnoubená vystupuji z letadla. No nic zítra je taky den a to už ať se radši vymáčkne, jinak mam zkaženou celou dovolenou.



Druhý den jsme měli na plánu celodenní výlet. Jeli jsme lodí na Whitehaven beach a Hill inlet lookout. Nejdříve jsme se šli podívat na vyhlídku na tvary v písku. To byla neskutečná nádhera! Další místo stvořené na zásnuby. Bohužel tam ale s námi byla kopice dalších lidí. Ale fakt hodně lidí, že jsme se mačkali. Tak jsem si řekla, že to asi tak má být a že místo čekání na to, až se Fanťák vyjádří si to tu raději začnu pořádně užívat.


Po Hill inlet lookout jsme se šli podívat přímo na samotnou sedmikilometrovou pláž, kde široko daleko nikdo nebyl. Chvilku jsme se procházeli a pak si rozložili deku a začali jsme chillovat.


,,Lásko, tohle je boží spot na fotku! Bež tamhle a já si tě hezky vyoftim, prohrábni si vlasy a koukej na oceán.” z ničeho nic na mě Fanťák vybafnul. ,,Hmm, to neni špatný nápad, to bude dobrá fotka! Tak počkej já si sundam vršek.” a bez zaváhání odhazuju plavky a utíkám k moři.

,,Jak se mám natočit? A co takhle je to dobrý? Ukaž mi tu fotku. Né ta se mi nelíbí ještě to zkus z tohohle úhlu. Ukaž? Néé to neni ono tak mě musíš ty nějak nasměrovat.” otáčim se na Fanťáka a vyzvídám jaký úhel je nejlepší a jak se mam postavit. V tu chvíli začal Fanťák nervóznět: ,,Nekoukej na mě, koukej na oceán. Musíš koukat dopředu ale ne na mě. A tak udělal fotku já jí hnedka schválila a cupitala jsem si to zpět na deku.



Fanťák se pak začal kroutit, byl nevrlej a nervózní a takovej celkově neposednej. Takovej jako ho nikdo nezná. Já už dávno nějaký požádání o ruku odpískala a tak mi nic nedocházelo.

Za chvilku se mě zeptal: ,,Lásko nechceš se jít vykoupat?”

,,Ty teď ani ne, chci se opalovat.” odpovídám. To ho ještě víc znervóznilo a za pár minut zase vyzvídá:

,,Broučku, jsme tady na tý krásný pláži, nepůjdem se po ní projít?”

Mě se ale něchtělo koupat ani procházet po pláži, chtěla sem si dát pohodičku.

Fanťák si tak nějak prkeně lehnul na záda, a už ani nepípnul.

Za chvilku o podál přišel starší pár a cca 5 metrů od nás začali šťourat klackem do písku. Fanťák začal vyšilovat a stěžovat si, že pláž má sedmi kilometrů a oni se musí zastavit přímo před náma.

Mě to nějak netrápilo ale nechápala jsem proč se na ty staříky takhle rozčiluje. Začínalo mi být docela horko a tak jsem se chtěla jít svlažit do moře: ,,Jdu se zchladit do vody, je tu šílený vedro.” Vstvávam a mířim si to směrem k moři.

V tu chvíli za mnou Fanťásek utíká a kříčí: ,,Počkej lásko! Počkej! Já ti chci něco říct!” klekl si na kolena, chytl mě za ruku a pokračoval: ,,Já ti chci říct, že tě strašně miluju a chci si tě vzít.”

No ale já jsem pořád neměla vrchní díl plavek. Představte si to, on klečí na kolenou, oči má nalepený na mým poprsí a snaží se tam něco ze sebe vymáčknout. Spíš to vypadalo, že žádal o ruku moje prsa a ne mě :D Krabičku, kterou křečovitě držel mi vecpal do rukou místo toho aby jí sám otevřel. Tak jsem si jí otevřela teda sama a ono v ní nic nebylo!? Jakože cože, to už je fakt blbej vtip tohle, tak sem jí po něm naštvaně mrskla. My si totiž ze sebe často děláme prdelky a chytáky a tak jsem si myslela, že tohle je jeden z nich. ,,Né počkej, já tu ten prstýnek fakt mám, on jen zapadl za polštářek!” souká ze sebe zoufale a nandavá mi ho na pravou ruku. Jo na pravou (až později jsme si přečetli, že patří na levou). Tak ho objímám, řeknu své ano a brečíme si.



Prstýnek mi ale sotva byl na malíček. A tak když jsme šli do zlatnictví vyměnit velikost padl nám tam oboum do oka úplně jiný. Takový ten, který každá nemá a který je nečim výjimečný.


A takovýhle bylo naše nedokonalý amatérský zasnoubení. Bylo poznat, že se Fanťák nikdy nikoho předemnou neptal a tohle byla jeho první a snad poslední zkušenost. Ale ať bylo zasnoubení takový nebo makový, my na něj máme super zábavnou vzpomínku a do smrti na to nezapomeneme :)


7 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše